Řád blanokřídlí (lat. Hymenoptera) se řadí do třídy hmyzu (lat. Insecta). Zástupci tohoto řádu mají dva páry blanitých křídel a patří k nim mravenci, včely a vosy. Studiem hmyzu se zabývá řada entomologů, jeden z nich je však výjimečný – zkoumá účinky hmyzího jedu na člověka. Jedná se o Justina Orvela Smithe, amerického vědce, který působí na Arizonské univerzitě. Sám o sobě říká, že se nechal bodnout většinou blanokřídlých a absolvoval více než 1000 různě bolestivých bodnutí. Na základě svých zkoumání působení žihadel na vlastní organizmus vypracoval Smidtovu stupnici bolestivosti (angl. Schmidt Sting Pain Index), která rozlišuje čtyři stupně, a to:

· stupeň 1, kdy se jedná o slabou bolest, která rychle odezní

· stupeň 2, který představuje běžnou intenzitu bolesti; do této kategorie spadají např. naše včely, vosy i sršně (bolestivost včelího bodnutí byla pro Schmidta východiskem pro zařazení ostatních druhů do jednotlivých stupňů jeho škály)

· stupeň 3, kdy se jedná už o silnou bolest; nejčastějšími zástupci této kategorie jsou některé druhy vos, např. vody čeledi kodulkovitých, ale také některé druhy mravenců

· stupeň 4, představující již extrémní bolest; podle Smidta patří do této kategorie vosy čeledi hrabalkovitých, např. vosa Hemipepsis ustulata (ang. Tarantula Hawk); Smidt ovšem vytvořil jakousi podkategorii 4+, kam zařadil tropické mravence Paraponera clavata (angl. Bullet Ant)

Je zapotřebí dodat, že ačkoliv je tato stupnice výsledkem vědeckého zkoumání, má přesto subjektivní charakter a účinky některých bodnutí může jiný člověk vnímat s jinou intenzitou. Schmidt zkoumal 78 druhů hmyzu, účinky jejichž jedu se snažil slovně co nejlépe vystihnout. Např. v případě hrabalky Hemipepsis ustulata uvedl, že bolest je prudká, oslepující a šokujícím způsobem elektrická. Pokud jde o mravence Paraponera clavata, přirovnal jeho bodnutí k chůzi po rozžhavených uhlících s hřebíkem zaraženým do paty. Bolest je čistá a intenzivní. Ti, kteří přišli s těmito mravenci do kontaktu a zažili jejich bodnutí, navíc bolest připodobňují k zásahu střelou (odtud také anglický výraz „bullet ant“). Bolest navíc ani po vyjmutí zdroje jedu neustává, ale vrací se ve vlnách a její úplné odeznění může trvat i více než 24 hodin. Následky se samozřejmě zhoršují v závislosti na množství jedu, kterému byl lidský organizmus vystaven.

V této souvislosti lze uvést zajímavý příklad z Brazílie, kde žije původní domorodý kmen Sateré-Mawé, jejich iniciační rituál zahrnuje právě mravence Paraponera clavata, které příslušnici kmene pochytají a uspí je v lázni se speciálními druhy bylin. Poté omámené mravence vpletou do malých rohoží z listů, žihadly dovnitř. Tyto rohože poté vloží do lýkových rukavic. Mladíci, kteří se chtějí stát bojovníky, si musí rukavice se stovkami již probuzených mravenců nasadit a po dobu pěti minut s nimi pochodovat za zvuků bubnů. Aby se iniciační obřad úspěšně završil, musí tuto agónii mladí muži podstoupit v průběhu několika měsíců celkem dvacetkrát.