Holub je typický městský pták. Snadno si ve městech opatřuje obživu a nachází dostatek míst k zahnízdění. Také na mnoha budovách vidíte různé ochranné sítě a hroty, aby si tam tito ptáci nesedali a nekáleli na historické památky. Jejich množství a trus, který produkují, je totiž v mnoha městech opravdu problém. Ale nesmíme zapomenout, že dříve se tito ptáci používali ke zcela konkrétnímu účelu, a tím je přepravování pošty a depeší. Samozřejmě neměli v pařátech dopis zalepený v obálce, ale miniaturní schránku na noze, ve které byla rulička papíru se vzkazem. Museli být pro tuto službu ovšem speciálně vycvičeni. Dokázali se vrátit taky vždy jen na místo, odkud pocházeli.

Holubu existuje asi třicet druhů. Některé se dokonce nechovají ani moc společensky a žijí v lesích spíše samotářským životem. U nás je nejznámější holub domácí. A s ním také souvisí tak trochu vymírající koníček – holubářství. V současné době se mu věnují spíše postarší pánové, ale stále se ještě najde někdo i z mladé generace, který v tomto koníčku pokračuje.

Dříve sloužilo holubářství hlavně k produkci holubího masa. Dnes se dělí na několik směrů. Úzký okruh holubářů se stále ještě věnuje holubí poště a cvičí své chráněnce na to, aby dorazili z místa vypuštění zpátky domů. Bývají zde nějaké ty ztráty, vypouští se vždy více holubů z jednoho chovu a čeká se, za jakou domu a zda vůbec doletí.
Další skupina se věnuje šlechtění holubů, jejich výstavám a okrasnému chovu. A další se zaměřují na holubí letovou akrobacii a sportovní chov. Tady se cvičí holubi k co nejdelšímu letu, případně letu ve velkých výškách.
Pořád ještě najdete hlavně na vesnicích dvory, kde stojí typický dřevěný holubník. Dnešní holubáři ale již využívají hlavně různé voliéry nebo půdní prostory, ze kterých mohou holubi volně vylétat a také se vracet.